Dálniční známka
Ani v restauracích to není jiné. Dokonce i pošťáci, když jste si něco objednali na dobírku, po vás můžou chtít nějakou tu hotovost. Není to jednoduché.
To říkám, protože je teď to období, kdy se má v autě vylepit nová dálniční známka. Kupodivu už se mi doma jedna válí na stole, takže nemám, co řešit. Jen vzpomínám na jednu známou, řidičku automobilu značky Citroen, což, jak známo, není žádná šunka. Ona mi ta známá nikdy nezapomněla připomenout, že když to auto bylo nové, že stálo přes milion korun. Jednou nebo dvakrát jsem si dovolil namítnout, že to auto přeci koupila hodně ojeté od jakési paní doktorky v Berouně za sto padesát tisíc, že to auto často vydává všelijaké prapodivné zvuky, ale to jsem neměl dělat. To byla chyba.
No a ona tahle známá za mnou chodila vždycky začátkem roku s dotazem, jestli se mi náhodou někde doma neválí nějaká zbytečná dálniční známka, nejlépe celoroční. Vždycky jsem ji po pravdě opáčil, že ne, že se mi tam nikde neválí. S tímhle dotazem za mnou chodila v průběhu roku často, přitom mi líčila, že musí jezdit autem za otcem, který bydlí za Prahou u jakéhosi zámečku, co ho málem za první republiky koupil její děda, ale nakonec nekoupil, a že vždycky, když tam jede, že má strach, aby ji nechytili, že za to je strašně vysoká pokuta, že z toho má zauzlovaná střeva, že jí z toho divně buší srdce a že by to byla strašlivá ostuda. A že má strach, co ji zase přijde poštou, protože nezaplatila to a ono.
Zkratka a dobře byla to taková odbojová pracovnice. Jednou plánovala cestu do Švýcarska a žádala mě, abych jí zapůjčil švýcarskou dálniční známku. Divil jsem se, protože jsem ji měl nalepenou na předním skle a nebyl jsem si jistý, jestli jde vůbec sundat, aniž by se poškodila. „Ale jde,“ řekla mi a sama mi předvedla, jak se to dělá. Ani ne za čtvrt roku mi ji pak vrátila a znovu nalepila na přední sklo. Nemyslel jsem si, že by 50 švýcarských franků stálo za tuhle námahu. Ale říkal jsem si, že kdo šetří má za tři. Jen jsem naštěstí v té době neplánoval žádnou cestu přes Švýcarsko.
No a teď si říkám, jestli jsem náhodou neudělal velkou hloupost, že o tom takhle otevřeně mluvím, protože je docela možné, že se ke mně vypraví domů a tu známku mi sebere…
Jan Šefranka
Příležitost
Tak si říkám, co je to ta příležitost a jak ji člověk pozná. V dnešní době si lidé představují příležitost v podobě pracovního pohovoru, nebo setkání s atraktivní krasavicí, případně krasavcem.
Jan Šefranka
Broučkové
Říkalo se: "Poturčenec horší Turka." Po roce 1948 se u nás začaly napodobovat sovětské vzory. Mnoho lidí si stále na tu dobu u nás dobře pamatuje. A někteří převzali myšlenková paradigmata sovětských soudruhů.
Jan Šefranka
Kam to všechno povede?
Tak se mi postěžovala, kam to všecko povede. Myslela tím tu svou novou známost, kde se všechno vyvíjelo slibně. Potkala nového kluka a ten na ni byl hodný. Často se scházeli a on jí říkal, že by s ní chtěl chodit. Jí se to líbilo.
Jan Šefranka
O ambicích jednoho pana moderátora
To máme zase krásnej den! Od brzkého rána se dozvídám samé novoty! Tak například jeden pan moderátor údajně prohlásil, že by chtěl býti českým prezidentem.
Jan Šefranka
Procházka po Příkopech aneb jak jsem potkal perského šáha
Tak už hodně let chodím ulicí Na Příkopě. Už se asi ani nedá říct, kdy to bylo poprvé. Ale nevadí. Povím vám o jedné takové procházce.
Jan Šefranka
Návštěva věznice
Tak jsem si tuto sobotu udělal výlet. Bylo slunečno a byl skvělý den na výlety. A protože tak krásně svítilo sluníčko, vyjel jsem si do jedné středočeské věznice, umístěné uprostřed krásných lesů.
Jan Šefranka
Příběh o babičce
Petr se seznámil s Adélou před několika lety. Na facebooku. Vyměnili si několik zpráv a nakonec si dohodli schůzku v kavárně Slávia.
Jan Šefranka
Lidé, čtěte!
Vážení přátelé, bude to už bezmála čtyřicet let, co jsem se dostavil do rodinného domku mé matky, který se nalézal na pobřeží Tichého oceánu v kalifornském Pacific Grove..
Jan Šefranka
Debata u soudu
Pisateli těchto řádku se před několika lety stalo, že se ocitl na jakémsi projednávání konečné zprávy jakéhosi děsivého konkursu. Konečná zpráva se projednávala u Krajského soudu v Českých Budějovicích.
Jan Šefranka
Glosa o naší mateřštině...
Konaly se před nedávnem po naší zemi protesty, jimiž se podařilo donutit jednoho zloducha, aby se vzdal funkce, která mu vzhledem k jeho minulosti a jeho současným postojům nepříslušela.
Jan Šefranka
Poprask na facebooku
Vážení přátelé, bezesporu znáte sociální síť facebook, nebo jste o ní alespoň slyšeli. Před nedávnem jsem viděl i film o tom, jak pan Mark Zuckerberg vymyslel a založil facebook
Jan Šefranka
Velká cesta
Jedna známá mi napsala, že tu není a že je na velké cestě. Myslela to obrazně. Ale mohla to myslet i doslovně. Po detailech jsem se nepídil. Napsala mi také, že mi také přeje, abych se také někdy vypravil na velkou cestu.
Jan Šefranka
Setkání
Vážení přátelé, předpokládám, že jste už někdy byli na setkání spolužáků. Kdysi dávno jsem byl na jednom, a to se odehrávalo po nějakých dvaceti pětadvaceti letech po škole.
Jan Šefranka
Příběh o právníkovi a dívce s velkým tetováním
Před nedávnem jsem hovořil s jedním známým. Také právníkem. Ani nevím jak, ale jak jsme si tak povídali, padlo i několik všeobecných slov o partnerských vztazích.
Jan Šefranka
Spánek rozumu
Přátelé, stává se vám to někdy také, že v noci nemůžete spát a že vás začnou pronásledovat noční přízraky a démoni?
Jan Šefranka
S úderem kotlů
Tak, drazí přátelé, myslím, že vám mohu prozradit jedno velké tajemství, které už vlastně ani touto dobou žádným tajemstvím není. Dneska ráno ve věznici v Jiřicích netekla teplá voda.
Jan Šefranka
Příběh o požehnání
Přátelé, tak jsem byl před nedávnem na jakési vernisáži výstavy fotografií o Tibetu. Ale nejednalo se jen o výstavu fotografií, ale i o povídání o Tibetu. Přítomen byl dokonce i láma Erang rinpočhe.
Jan Šefranka
Poslední sklenička aneb příběh ze zákulisí jednoho imaginárního komiksu
„Už jsi měl dost, kamaráde!“ oslovil jsem sám sebe v baru U krvavý dásně, kde jsem již nějakou dobu popíjel tvrdý alkohol a osazenstvo místního podniku otravoval svými přihlouplými příběhy, které osamělí pijáci obvykle vyprávějí.
Jan Šefranka
Zápisky z nemocnice a z období rekonvalescence
Přede dveřmi s nápisem KARTOTÉKA už stála jedna paní. Nešlo o pacientku. Postavil jsem se za ni. Byl jsem nervózní. A netrpělivý. Měl jsem se dostavit v devět. Bylo krátce před devátou.
Jan Šefranka
Nebezpečné stěhování
Byl jednou jeden pán a byla jedna paní. Ta paní pozvala toho pána k sobě domů, aby jí pomohl přestěhovat pár kusů nábytku.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 25
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 488x